18. 11. 2017, Praha. V den státního svátku, 17. listopadu, byly letos již po osmé předány v Národním divadle Ceny Paměti národa. Každý rok je uděluje obecně prospěšná společnost Post Bellum inspirativním lidem, kteří se i přes hrozbu sankcí vzepřeli tehdejšímu režimu.

Slavnostní večer se odehrál v reprezentativních prostorách pražského Národního divadla. Večerem, který se nesl v režii známého režiséra Michaela Čecha, provedl moderátor Martin Veselovský. Na galavečeru vystoupil živý orchestr Matěje Kroupy, Ondřej Ruml, Jiří Pavlica a další interpreti. Pro každého z oceněných byl – už tradičně – připraven symbolický dárek. Tentokrát to byla jejich oblíbená píseň v novém nastudování a interpretaci stošedesátičlenného pěveckého sboru.

Ceny Paměti národa získaly i letos skutečně inspirativní osobnosti, které si v těžkých časech pevně stály za svými demokratickými postoji a ryzími hodnotami. Díky těmto hrdinům a synergii lidí, kterým se podařilo zprostředkovat včerejší krásný večer, může být jejich příběh inspirací pro mnoho dalších lidí.

Letošními laureáty jsou František Suchý, politický vězeň, který spolu se svým otcem, ředitelem strašnického Krematoria, ukrýval popel a opisoval jména popravených obětí nacismu a komunismu, které měly být pohřbeny anonymně. Za protirežimní aktivity byl teprve jako vysokoškolák dlouhá léta vězněn, stejně jako jeho rodina. StB nabízela Františkovi propuštění výměnou za spolupráci, ale on jejich nabídkám i pod pohrůžkou smrti nikdy nepodlehl.

Mária Matějíčková, oceněná politická vězenkyně ukryla ve svém bytě v roce 1952 katolického kněze, jemuž se podařilo uprchnout z vězeňské nemocnice. Později pomáhala jemu i dalším kněžím při útěku do Rakouska, při kterém byli lapeni pohraničníky. StB poslala Máriu na 5 let do vězení za vlastizradu. Po propuštění se seznámila se svým manželem, se kterým se v roce 1968 pokusila založit klub angažovaných nestraníků. Bohužel neúspěšně. Po pádu komunismu se aktivně věnovala rehabilitaci politických vězňů. 

Otto Šimko, slovenský rodák z židovské rodiny byl velkou část života perzekvován kvůli svému původu. V roce 1924 se jemu a celé rodině díky strýci podařilo uniknout koncentračnímu táboru. Strýc jim zřídil falešné křesní listy, které dokládaly, že rodina přešla na křesťanskou víru. V roce 1942 už takové štěstí neměli a museli do pracovního tábora. Tehdejší ministr spravedlnosti udělil  po 10 měsících Ottově rodině výjimku a ta mohla tábor opustit. Rodina se usadila v Liptovském Mikuláši, kde se Otto v roce 1944 přidal k 9. liptovskému partyzánskému oddílu. Při jednom střetu s Němci, když pomáhal zraněnému kamarádovi, ho zatkla policie. Byl brutálně vyslýchán.  Podařilo se mu utéct z Palúdzky, kde se léčil, do Nitry a tam se skrýval i se svou rodinou do konce války. Po válce vystudoval práva. Politické procesy v 50. a 70.  letech ho však ještě několikrát donutily profesi změnit.

Posledním oceněným se stal František Lízna, pětkrát vězněný duchovní. První, sedmiměsíční vězení čekalo teprve 19letého studenta za zničení sovětské vlajky. Roztrhal ji, protože komunisté během kolektivizace vyhostili rodiče jeho spolužačky z jejich vlastního statku. Další pobyty ve vězení mu zajistilo šíření samizdatů, opuštění republiky a tisk letáků o politických vězních. Na Velehradě, kde později pečoval o nemocné, se rozhodl pro službu bližním a bohu. Chtěl se stát knězem, ale komunisté mu odebrali povolení hned po primiční mši. V dalších letech působil jako sociální pracovník, uspokojení a mír mu přinášely pěší poutě. Na svou nejdelší pouť se vydal i přesto, že trpěl rakovinou prostaty v pokročilém stádiu. Každý den se modlil za své přátele, ale i nepřátele, kteří mu ublížili. Když se ze své cesty do města Chersonésos na Krymu vrátil, nádor i metastáze zmizely. Celý svůj život se věnuje péči a pomoci bližním.

Večer v Národním divadle byl především poctou těmto čtyřem bojovníkům za lidská práva, svobodu a důstojnost. Byl ale také připomínkou hrůz, které se v naší zemi děly a nikdy nesmí být zapomenuty. Jako projev úcty a obdivu k oceněným a jejich činům vyrazila Národní Pokladnice - hrdý partner večera, stříbrné medaile, kterými byli ocenění dekorováni. Medaile byly vyraženy jen pro tuto příležitost a autorem motivu je sochař a medailér Vladimír Oppl.

Kontakt pro média

Kateřina Škabradová

PR Manager Národní Pokladnice

+ 420 607 035 728, katerina.skabradova@samlerhuset.cz

Na našich webových stránkách používáme soubory cookie, abychom optimalizovali jejich fungování. Přečtěte si více...