Již v květnu oslavíme 700. výročí od narození Karla IV. Pojďme si přiblížit ražbu mincí ve středověku!

Čím se platilo za vlády Přemyslovců a Lucemburků, kde se mince razily a jaká tajemství se v nich skrývají? Odpovědi na všechny otázky a mnohem víc se dozvíte v následujícím článku, věnovaném numismatům, rozšířených za vlády otce vlasti a jeho předchůdců.

Za vlády Přemyslovců, koncem 13. století, začala vzkvétat výroba a zemědělství. V důsledku tohoto rozvoje se začalo dařit také obchodu. V Kutné Hoře bylo navíc objeveno rozsáhlé naleziště stříbra, díky kterému bylo možné oproti předchozímu období těžbu stříbra znásobit. Zatímco v polovině 14. století se na území Čech a Moravy vytěžilo zhruba 4–5 tun stříbra, na konci století to bylo více než 20 tun. Okolnosti nahrávaly k měnové reformě, která byla za vlády Václava II. také stanovena. V rámci této reformy byl zaveden denarius grossus (velký denár – později jen groš) a jeho dvanáctina – denarius parvus (malý denár, později jen parvus). Od 2. třetiny 14. století byl používán také haléř. Stříbrné mince musely od zavedení reformy obsahovat pokaždé stejný obsah stříbra a mince nesměly být opakovaně obnovovány. Stříbro, které nebylo raženo v královské mincovně, nesmělo být vyváženo ani posíláno do oběhu. Podoba pražského groše vycházela z francouzského tourského groše, který byl ražen od roku 1266 v Paříži a ve městě Tours. Groše byly raženy ze stříbra o ryzosti 0,938 a technické náležitosti spojené s ražbou byly svěřeny předním odborníkům z Florencie. Všechny groše byly označeny nápisem Wencezlaus secundus dei gratis rex Bohemie (Václav II. z Boží milosti král Čech). Brzy se také ujalo počítání na kopy grošů (60 kusů), přičemž kopa odpovídala jedné hřivně. Produkce kutnohorské mincovny byla obrovská a pohybovala se od jednoho do několika milionu grošů ročně. Díky měnové reformě byly všechny mince vyražené na našem území velmi kvalitní a respektovány též jako platidlo v zahraničním obchodu.

Groše Jana Lucemburského
Groš Jana LucemburskéhoNově zvolený král Jan začal s ražbou grošů se svým jménem podle dostupných zdrojů velmi krátce po své korunovaci, tedy okolo roku 1311. Janova ražba přímo navazovala na ražbu grošů Václava II., čemuž odpovídá obdobná úroveň technického zpracování tehdejších grošů i obsah stříbra. Podstatný rozdíl v podobě mincí představoval pouze vyrytý nápis na lícní straně, který byl změněn z „WENCEZLAVS SECVNDVS“ na „JOHANNES PRIMVS“. V počátcích Janovy vlády byla zavedena ještě jedna novinka tzv. půlgroš, hodnotou i obsahem stříbra odpovídající půlce groše. První emise byla dle dostupných zdrojů vyražena roku 1311, tedy v roce jeho korunovace. Na lícní straně této emise je vyobrazen mladičký král. Tento motiv byl brzy vystřídán vyobrazením královské koruny. Podle dochovaného množství unikátů se odhaduje, že ražba půlgroše trvala velmi krátce, díky čemuž jsou tyto mince opravdu ojedinělé, tím pádem také nesmírně vzácné.

První zlaté mince v českých dějinách
Zlatá mince Jana LucemburskéhoJan Lucemburský byl prvním českým panovníkem, který nechal razit vlastní zlaté mince. Rýžování zlata bylo sice na našem území už tehdy velmi rozšířené, ale do té doby se využívalo především k výrobě šperků a jiných dekorativních předmětů. Jan Lucemburský napodobil emise z Florencie – tehdejšího města obchodu a finančnictví a naše zlaté mince dostaly název florény. Italské zlaté mince byly ve světě velmi známé a vyhledávané, a proto bylo pro Jana výhodnější razit a vyvážet mince podobné, než export zlatých slitků či šperků. Prvotním důvodem ražby bylo tedy zhodnocení domácího kovu, jehož cena byla tehdy opravdu vysoká, ale také osobní zisk krále. České florény byly raženy v jílovských a kašperských dolech a jejich váha činila přibližně 3,5 gramu.

Na našich webových stránkách používáme soubory cookie, abychom optimalizovali jejich fungování. Přečtěte si více...