Rašínův geniální plán
Ač Československo získalo vlastní měnu jen pár měsíců po svém vzniku, cesta ke koruně nebyla snadná. Po rozpadu Rakouska-Uherska zůstaly na našem území rakouské koruny. Měna se začala brzy znehodnocovat a bylo třeba zabránit hrozící inflaci tím, že se staré měny zbavíme. Ale jak? S odvážným řešením přišel tehdejší ministr financí Alois Rašín. Plán byl následující: na několik dní uzavřít československé hranice, omezit přepravu peněžních zásilek, jednu polovinu rakouského oběživa stáhnout a další okolkovat. Prakticky to fungovalo tak, že každý kdo předložil rakouské bankovky, dostal polovinu zpět okolkovanou a druhou mu stát zabavil. Podle nominální hodnoty bylo předem určeno, které bankovky budou kolkovány a které zůstanou v oběhu. Za zabavené bankovky získali všichni občané státní dluhopisy. Tyto dluhopisy představovaly v podstatě nevypověditelnou půjčku, úrokovanou jedním procentem. Touto smělou měnovou odlukou se Československo vyhnulo inflačním trendům, které se rozpínaly prakticky v celé poválečné Evropě. Naše koruna se tak stala nejstabilnější měnou ve střední Evropě.
Proč platíme korunou?
Možná se ptáte proč ne? Koruna však jako návrh názvu pro novou měnu příliš obdivu nesklidila. Je to vlastně docela logické. Dlouhá léta bylo naším cílem získat samostatnost, svobodu. Když se nám konečně v roce 1918 podařilo vymanit z područí rakouské monarchie, kde se také platilo korunou, nechtěli jsme přejímat starý název. Zákonodárci zvažovali desítky jiných označení. Mohli jsme platit například sokolem, lvem, frankem, hřivnou, denárem nebo dokonce perutěmi. Nakonec však ke shodě nad označením nové měny nedošlo a koruna se stala provizorním označením, které nám nakonec vydrželo 100 let!
Kolky a padělky, státovky a zase ty padělky
Vraťme se ale k začlenění československé koruny do oběhu. Kolky na rakouských bankovkách se začaly padělat, a to skutečně ve velkém. Bylo tedy třeba přijít rychle s účelným řešením. Tímhle řešením se staly tzv. státovky, papírové peníze emitované vládou, které charakterizuje nucený kurz. Ani státovky však padělkům nezabránily. V některých zdrojích se dokonce můžete setkat s informací, že skutečných státovek se do dnešní doby dochovalo méně než těch padělaných.
První papírové peníze
Příprava návrhů i tisku prvních papírových platidel byla poněkud překotná. Na motivech nového oběživa se podílelo několik autorů. Nejznámějším je dnes určitě Alfons Mucha, který se zhostil motivu první desetikoruny, dvacetikoruny, stokoruny a pětisetkoruny. Protože ještě neexistovala oficiální instituce pro tisk cenin, roztříštil se tisk státovek mezi šest tiskáren. Národní banka Československá vznikla až 1. dubna 1926. Od následujícího roku tak byly státovky postupně nahrazovány bankovkami.
Ražba prvních mincí
S ražbou prvních mincí to nebylo vůbec lehké. Pražská mincovna byla uzavřena dávno před vznikem První republiky a jedinou mincovnou na našem území byla ta v Kremnici. Ta byla ale bohužel po rozpadu monarchie doslova vyrabována. Chyběly razící stroje i materiál. První mince proto vznikly až v roce 1921. První mincí uvolněnou do oběhu byl dvacetihaléř Otakara Španiela. Následoval padesátník a v roce 1922 konečně i první československá kovová koruna!
Pamětní medaile zdarma vyobrazuje právě tuto první československou korunu z roku 1922. Autorem původního motivu je legendární medailér Otakar Španiel. Tato mince se právem stala symbolem prvorepublikové měny, ale též suverenity mladého silného státu.
Chcete-li si uchovat vzpomínku na 100. výročí vzniku koruny i Vy, rezervujte si Vaši medaili ZDARMA!