Ireno, začněme trošku zeširoka, abychom Vás čtenářům nejprve představili. Proč jste si vybrala medailérské řemeslo? Vím, že ze severu pocházíte a studovala jste v Jablonci. Chtěla jste to mít do školy kousek nebo v tom bylo něco jiného?
Řekla bych, že si spíše medailérské řemeslo vybralo mě. Začalo to tím, že se prarodiče přestěhovali z Rovenska pod Troskami do Jablonce nad Nisou, aby to měl můj děda (pozn. akademický sochař) blíž do zaměstnání. Konkrétně na střední uměleckoprůmyslovou školu, kde působil jako pedagog a zástupce ředitele. Zde později studoval pasířinu i můj otec, a nakonec i já uměleckoprůmyslové zpracování kovů. V té době zde už fungovala vyšší odborná škola, zaměřená na raženou minci a medaili, tak jsem nastoupila na toto studium zakončené absolutoriem a získáním titulu diplomovaného specialisty. Už od dětství jsem tíhla tímto směrem, vyrůstala jsem v bižuterním a medailérském prostředí, takže volba střední školy byla jasná.
Medailéřina mi přijde jako celkem tvrdá práce. Přiznám se ale, že si představuji, jak stojíte u nějakého špalku a tlučete do kusu kovu jakýmsi speciálním kladivem. Tak už to asi nechodí, že? Můžete nám méně zasvěceným ve zkratce vysvětlit v čem práce medailéra vlastně dnes spočívá?
Stejně jako u jiných oborů, i medailérství se vyvíjí dopředu. Dříve se mince skutečně razily kus po kusu na dřevěných špalcích, u kterých seděl pregéř a oháněl se kladivem. Toto lze už spatřit pouze v nějakých knížkách, muzeích či na speciálních akcích. Teď je to samozřejmě jiné, mince/medaile razí automatizované lisy. To ale neznamená, že na tom není žádná práce. Samotné ražbě předchází mnoho pracovních procesů, kterými se zabývá celý tým specialistů. Medailér by měl připravit návrh, který je nejen líbivý, ale ideálně i vyrobitelný, což není samozřejmost. U návrhu a následně u samotné tvorby reliéfu se stráví dlouhé hodiny, dny, někdy i týdny práce, a nezáleží, zda je vyráběn ručním modelováním, nebo pomocí počítače. Takže medailér by měl být kromě výtvarného talentu vybaven i trpělivostí, smyslem pro detail, prostorovou představivostí, znalostí anatomie a perspektivy a také počítačovou gramotností. A stejně jako u většiny sedavého zaměstnání je tato práce náročná na záda, krční páteř a oči.
Prozradíte nám, co Vás na Vaší práci baví nejvíce?
Líbí se mi, že si u každého tématu trochu rozšířím obzory, protože každou práci začínám nastudováním informací o daném tématu. Ráda chodím na výstavy či veletrhy u nás i v zahraničí, kde se potkávám se známými i novými lidmi, kteří jsou nebo se stávají zapálenými odborníky v tomto zaměření. A také mě moc baví spolupráce s mými kolegy, kteří jsou moc milí a je s nimi legrace.
Kdybyste nebyla medailérkou, čím byste chtěla být?
S největší pravděpodobností bych zůstala ve výtvarných kruzích, protože různé umělecké obory spolu úzce souvisí. Určitou praxi mám ale i v jiných oborech, než je samotné medailérství, např. šperkařství, grafika, ilustrátorství nebo i gravírování…
Máte pro Vaši práci nějaký vzor? Mám na mysli nějakého výtvarníka nebo autoritu v oboru, jehož práci obdivujete?
Čím déle se v tomto prostředí pohybuji, tím více lidí obdivuji, protože neustále poznávám nové tváře. Asi by nebylo úplně správné některé z nich jmenovat, kdybych náhodou na někoho zapomněla. Musím ale říci, že v tomto oboru je opravdu vysoká koncentrace skvělých lidí, ať už v tuzemsku nebo za hranicemi. Našla jsem zde hned několik výborných přátel.
Kdybyste měla vybrat jeden svůj návrh, na kterém jste pracovala za celou svou dosavadní kariéru nejraději. Jaký by to byl?
Vždy mě velmi bavily dělat návrhy při nově započaté spolupráci, to je takové vzrušující. Pokud bych měla být konkrétnější, tak jedna z nejradostnějších prací byl blistr k replikám československých bankovek, které vydává Národní Pokladnice. Paradoxně nešlo o medaile, ale o kresby na zmiňovaný blistr. To mě velmi bavilo. Samotné bankovky jsou vyrobeny z ryzího zlata a opatřeny kolorem, jde o velmi zajímavý projekt. V živé paměti mám ještě dvousetkorunovou minci s tématem Operace Anthropoid, kterou vydala Česká národní banka v roce 2017. Ráda vzpomínám také na spolupráci s Českou numismatickou společností, kdy se jedna ražba konala dokonce u nás doma v dílně.
Sen většiny sportovců je dostat se na Olympiádu. Existuje pro Vás – medailéry podobná příčka?
Přáním mnoha medailérů je vyhrávat v soutěžích na pamětní mince vypisované Českou národní bankou. To je ale taková častější Olympiáda, která probíhá několikrát do roka. Větší meta je účast na celosvětové výstavě FIDEM, která se koná jednou za dva roky. Tam se snaží nalákat především mladé výtvarníky, jelikož medailérů ve světě ubývá a stáváme se ohroženým druhem. Dalším zajímavým počinem, ačkoliv nejde o soutěže, jsou zahraniční umělecká sympozia. U nás již bohužel medailérské sympozium není, ale konávalo se v Uherském Hradišti.
Vím, že Národní Pokladnice Vás oslovila abyste vytvořila motiv letošní Ražby dne pro Váš precizní, ale jednoduchý grafický styl. Váš rukopis tak perfektně koresponduje s osobností TGM – přesný, dokonalý, bez zbytečných kudrlinek a přikrášlování. Pracovala jste vždycky tímto způsobem, nebo Váš styl vykrystalizoval časem?
Nemyslím si, že by můj styl byl pokaždé vyloženě takto sterilní, ale je pravda, že mám ráda minimalismus, a vždy se snažím odvést nejlepší práci do posledního detailu a přistupovat k věci originálním způsobem. Každému výtvarníkovi nějakou dobu trvá, než si najde svůj styl a ustálí se mu rukopis, ale i to se celý život vyvíjí. Důležité je se přizpůsobit danému tématu.
Jak Vám vlastně klienti zadávají práci? Máte volnou ruku nebo Vám zadavatelé do kresebného návrhu mluví? A pokud se mísí obě dvě varianty, která Vám více vyhovuje?
Obvykle obdržím pouze téma a specifikace produktu jako je velikost, materiál atd. Ve výtvarném zpracování mívám volnou ruku, připravím několik variant, a finální návrh dolaďujeme k dokonalosti. Občas jde ale k některému tématu vymyslet tolik možností, že by bylo lepší být trochu svázaný představou zadavatele. Já osobně mám raději těžší témata, je to větší výzva.
Vraťme se k dnešnímu projektu. Jaký je to pocit, dívat se na ražbu bezmála tisícovky stříbrných medailí, kterým jste vetkla „tvář“ a navíc jsou nejžádanějším artiklem z nabídky Národní Pokladnice?
Je pro mě obrovskou poctou být součástí této významné ražby, která se koná v Norské mincovně. Splnilo se mi tím hned několik snů. Je radost pracovat s lidmi, kteří své práci rozumí a dělají ji rádi.
Letošní Ražbu dne, pamětní medaili k 170. výročí TGM rezervujte na www.razba-dne.cz