Karel IV. a jeho dvorní kronikáři

Medaile byla vyražena z čistého stříbra (Ag 999/1000) a je zpracována v nejvyšší mincovní kvalitě. Díky ražbě speciálním leštěným razidlem má numismat zrcadlový lesk, který dává vyniknout i těm nejmenším detailům. Atraktivitu této emise ještě zvyšuje umělecké, ručně provedené zdobení ryzím zlatem (Au 999/1000).

• Na reversu numismatu jsou vyobrazeny královská koruna, nápis Karel IV. − otec vlasti a letopočty 1316 – 1378 (rok narození a rok úmrtí Karla IV.).
  
  
• Na aversu medaile se nachází zajímavá kompozice několika nezávislých nápisů, jež představují jména významných kronikářů, kteří působili v době vlády Karla IV., a názvy jejich děl: František Pražský: Kronika, Jan Marignola: Kronika česká, Přibík z Radenína, řečený Pulkava: Kronika česká, Beneš Krabice z Weitmile: Kronika pražského kostela (vpravo dole), Neplach: Stručné sepsání kroniky římské a české, Vlastní životopis. Tyto nápisy jsou doplněny o obrazové výjevy z těchto děl, uspořádané do kříže. Na spodní části obvodu numismatu je ještě vyražen nápis Kroniky sepsané za Karla IV.

Autorem unikátního návrhu aversu a reversu, který byl vytvořen speciálně pro Národní Pokladnici, je významný český akademický sochař a medailér Vladimír Oppl. Za své mince a medaile získal Vladimír Oppl četná ocenění, k nejvýznamnějším patří cena „Nejkrásnější zlatá mince světa“ udělená v roce 1999 za pamětní minci Nové Město pražské.

Objednávkou získáte:

• 24,5 g ryzího stříbra (Ag 999/1000)
• Medaili parciálně pozlacenou ryzím zlatem (Au 999/1000)
• Záruku nejvyšší kvality ražby
• Certifikát autentičnosti

O velké oblibě Karla IV. mezi lidmi nejlépe vypovídá vítězství v anketě Největší Čech, kterou vyhlásila v roce 2005 Česká televize.Na základě zájmu zákazníků emitovala Národní Pokladnice, jako první v historii, sbírku medailí připomínající nejdůležitější životní milníky našeho velikána.

Kov:

Ryzí stříbro (999/1000)

Zušlechtění:

Ryzí zlato (999/1000)

Průměr:

38,61 mm

Hmotnost:

24,5 g

Kvalita:

Nejvyšší mincovní

Země původu:

Česká republika

Medailér:

Vladimír Oppl

Nejvýznamnější dvorní kronikáři Karla IV.

Český král a římský císař Karel IV., prvorozený syn Elišky a Jana Lucemburského, byl neobyčejně bystrý a velice vzdělaný muž, který plynně hovořil pěti jazyky. Ovládal umění diplomacie na velmi vysoké úrovni a stal se tak vynikajícím politikem evropského formátu. Byl nejvýznamnějším panovníkem vrcholného středověku. Jeho zájmy však měly mnohem širší záběr − zajímal se též o architekturu, výtvarné umění, astronomii, filozofii a literaturu.

Jeho podpora písemnictví a literatury byla opravdu významná. Z Karlova podnětu vzešly všechny druhy básnické tvorby, vznikla nová nauková díla, nové slovníky a překlady význačných světových děl. Mimořádné podpory panovníka se dostávalo i dobovým kronikářům. Karel IV. měl několik dvorních kronikářů, kterým poskytl nejlepší podmínky pro jejich práci a přístup k písemným památkám. Patřilo mezi ně především těchto pět mužů: František Pražský, Jan Marignola, Přibík Pulkava z Radenína, Beneš Krabice z Weitmile a Jan Neplach.

František Pražský byl proboštem pražského kostela a kaplanem posledního pražského biskupa Jana z Dražic a prvním kronikářem Karla IV. Jeho kronika popisuje období od roku 1285 do roku 1353. Dílo však nebylo zvlášť zdařilé, příliš se v něm promítá přemyslovské vlastenectví na úkor reality. Nespokojený Karel IV. nechal Františka Pražského kroniku přepracovat, ale s jeho další verzí také nebyl spokojen, tak nechal tuto kroniku znovu zpracovat u svého dalšího kronikáře Beneše Krabice z Weitmile.

Další Karlův kronikář, Beneš Krabice z Weitmile pocházel z měšťanské rodiny z České Lípy. Od roku 1355 řídil stavbu chrámu svatého Víta, roku 1373 přenesl ostatky starých knížat a králů do chrámu svatého Víta, o rok později i těla biskupů. Jako dvorní kronikář Karla IV. sepsal Kroniku kostela pražského (Chronica ecclesiae Pragensis), která se skládá celkem ze čtyř knih. První tři knihy vznikly úpravou kroniky Františka Pražského, čtvrtá z nich, Kronika česká sepsaná též z popudu Karla IV., se zachovala v jediném exempláři. Je vcelku spolehlivá, ale obsahuje především všeobecně známé informace. Je členěna do čtyř kapitol: první dvě popisují období 1272 – 1346, druhé dvě pak období vlády Karla IV., tedy 1346 – 1375. Zajímavostí je, že se v této kronice nachází vůbec nejstarší dochovaný zápis písně Svatováclavský chorál, který obsahuje celkem tři sloky.

Giovanni Marignola (narodil se okolo roku 1323, zemřel pravděpodobně před rokem 1362), v českých zemích známý také jako Jan Marignola, byl italský cestovatel, který pocházel ze šlechtické rodiny ve Florencii. Roku 1338 odjel jako papežský legát do Asie. Přes střední Asii se dostal až do Pekingu, vracel se přes Indii, Cejlon, Kypr a Jeruzalém. Při svých cestách navštívil mimo jiné i Babylón. Roku 1353 přijel na žádost Karla IV. do Čech, kde byl požádán o napsání české kroniky. Na Karlovu výzvu se pokusil zařadit české dějiny do kontextu dějin světových. Kronika začíná stvořením světa a je psána kultivovaným jazykem a na vysoké literární úrovni, ovšem ukazuje, že autorovy znalosti české historie měly vážné mezery. Marignola popsal ve svém díle nespočetné zážitky ze svých cest, takže jeho kronika má poměrně značnou zeměpisnou hodnotu.

Za nejlepší kroniku, která vznikla na popud Karla IV., bývá považována kronika Přibíkova. Přibík Pulkava z Radenína byl českým spisovatelem, kronikářem a farářem. Byl písařem pražského arcibiskupa a v letech 1373− 1377 rektorem školy u sv. Jiljí v Praze. Od roku 1378 do své smrti byl farářem v Chudenicích. Jeho dílo Kronika česká, někdy též zvané Nová kronika česká, bylo také napsáno na objednávku Karla IV. Začíná zmatením jazyků a končí rokem 1330 – smrtí Elišky Přemyslovny. Je kompilací především Kosmy a dalších kronik této doby. Kronika byla, jako tři předchozí zmíněné napsaná latinsky, Pulkava ji sám přeložil i do češtiny. Ač překládal svůj vlastní text, překlad je velmi nepřesný.

Další kronikou, která vznikla v době Karla IV., je Stručné sepsání kroniky římské a české, které pochází nejspíše z roku 1360 a jehož autorem je Jan Neplach, opatovický opat a kronikář. V roce 1332 byl přijat do benediktinského řádu, o dva roky později složil řeholní sliby. Působil na boloňské univerzitě a v roce 1348 se stal opatem. Vedle toho si získal přízeň Karla IV., v jehož službách často cestoval. V roce 1360 sepsal výše zmíněné dílo Stručné sepsání kroniky římské a české, jenž po literární stránce nemá příliš velkou cenu, ale obsahuje několik zajímavých záznamů historických událostí, chronologie českých panovníků a speciální pojednání o období Karla IV.

Pro úplnou informaci je třeba podotknout, že ačkoliv Karel IV. kronikářům poskytl nejlepší podmínky a přístup k písemným památkám, sepsané kroniky ani zdaleka nenaplnily jeho očekávání, ani zdaleka nedosáhly kvalit Kosmovy kroniky, z níž většinou vycházely.

Sám Karel IV. byl také autorem několik literárních děl: z historického hlediska je velmi oceňován jeho vlastní životopis Vita Caroli, v něm zachytil zážitky z mládí, kdy žil v cizině, a počátky pobytu v Čechách do roku 1340. Podle historických pramenů neměl Karel původně vůbec v úmyslu napsat svůj životopis sám, naopak, oslovil kronikáře domácího i cizího původu a poté usměrňoval strukturu a koncepci jejich práce podle svých představ a požadavků. Teprve selhání této spolupráce vnuklo Karlovi myšlenku k sepsání životopisu vlastní rukou. Karel IV. vytvořil svůj životopis v době, kdy většina mocných panovníků a vojevůdců se dokázala sotva podepsat. Ve svém díle se projevuje jako realisticky myslící politik, čímž se jeho životopis zásadně odlišuje od pozdějších panovnických bibliografií, snažících se spíše zdůraznit hrdinské činy pisatele a idealizovat vlastní osobu pro budoucnost. Nejen pro tyto skutečnosti je Vita Caroli jedním z nejdůležitějších a nejzajímavějších děl své doby, které je dodnes vysoce hodnoceno odbornou veřejností historiků i literátů.