Karel IV. a jeho rodiče, stříbrná pamětní medaile

Medaile byla vyražena z čistého stříbra (Ag 999/1000) a je zpracována v nejvyšší mincovní kvalitě. Díky ražbě speciálním leštěným razidlem má numismat zrcadlový lesk, který dává vyniknout i těm nejmenším detailům. Atraktivitu této emise ještě zvyšuje umělecké, ručně provedené zdobení ryzím zlatem (Au 999/1000).

• Na reversu numismatu je vyobrazena královská koruna, nápis Karel IV. ‒ Otec vlasti a letopočet 1316 – 1378 (tedy roky narození a úmrtí Karla IV.). Český král a římský císař Karel IV. byl výjimečným politikem evropského formátu. Říkalo se mu Otec vlasti a dodnes patří mezi nejvýznamnější postavy českých dějin.
  
  
• Na aversu emise se nachází dva na sobě nezávislé výjevy: v horní části, v pozadí, je vyobrazena pečeť Elišky Přemyslovny a ve spodní části, v popředí jsou dva jezdci na koních v plné zbroji, ten napravo drží korouhev se znakem Lucemburků a představuje právě krále Jana Lucemburského. Před jezdci je ještě Janovo heslo ICH DIEN. A právě tyto dva na sobě nezávislé fragmenty symbolizují vztah Jana Lucemburského a Elišky Přemyslovny. Byl to vztah dvou schopných, inteligentních a vzdělaných lidí, leč velmi rozdílných povah, navíc dosti tvrdohlavých, který se navíc odehrával v nelehkém období politických intrik středověku.

Objednávkou získáte:

• 24,5 g ryzího stříbra (Ag 999/1000)
• Medaili parciálně pozlacenou ryzím zlatem (Au 999/1000)
• Nejvyšší kvalitu ražby
• Certifikát autentičnosti

Kov:

Ryzí stříbro (999/1000)

Zušlechtění:

Ryzí zlato (999/100)

Průměr:

38,61 mm

Hmotnost:

24,5 g

Kvalita:

Nejvyšší mincovní

Země původu:

Česká republika

Korunovaci Elišky Přemyslovny českou královnou, stejně tak jako příchodu Jana Lucemburského do českých zemí a jeho usednutí na královský trůn, předcházela řada na sebe vázaných nečekaných událostí.

Eliška se narodila v roce 1292 jako druhá dcera českého krále Václava II. a jeho první manželky, Guty Habsburské. České království se postupně vzpamatovávalo z braniborské nadvlády v letech 1278 – 1283, čemuž výrazně napomohl objev stříbra v Kutné Hoře, a Eliščin otec král Václav byl respektovaným panovníkem solidního středoevropského království. V roce 1297, v Eliščiných pěti letech, zemřela její matka Guta. Její otec si přivedl domů novou manželku, dceru polského krále Přemysla, Richenzu, zvanou též Eliška Rejčka. V roce 1305 Václav II. nečekaně zemřel a na trůn usedl Eliščin bratr Václav, který však byl o rok později zavražděn v Olomouci.

V roce 1306 český trůn tak po více než čtyřech stech letech osiřel. Prozatímním králem byl prohlášen manžel Eliščiny sestry Anny, korutanský vévoda Jindřich, který však byl nedobrým a slabým vládcem a svou roli neunesl. Mezitím se vdova po králi Václavovi II, Eliška Rejčka provdala za Rudolfa Habsburského a ten byl korunován českým králem. O rok později zemřel i Rudolf Habsburský. Řešením pro nalezení nového českého krále bylo provdat dosud svobodnou Eliškou, která právě dovršila věk 18 let.

Nakonec byl domluven Eliščin sňatek s Janem Lucemburským, synem římského krále a lucemburského hraběte Jindřicha VII. Jan se narodil v roce 1296 jako první a jediný syn lucemburského hraběte a římského krále Jindřicha VII. a jeho ženy Markéty, dcery Jana Brabantského. Jan vyrůstal na francouzském královském dvoře Filipa Sličného, kde získal kvalitní vzdělání, naučil se dvorské etiketě a základům diplomacie, stejně tak jako zde nahlédl do strategie vedení boje. Navíc byl muž velmi šarmantní a urostlý a fyzicky velmi zdatný. V době sňatku s Eliškou mu bylo 14 let.

Svatba Elišky Přemyslovny a Jana Lucemburského se uskutečnila v září 1310 ve Špýru a v únoru 1311 byli manželé korunováni králem a královnou českého království. Počáteční okouzlení mezi Eliškou a Janem i opojení z vlády nad Českým královstvím brzy vyprchalo a začal se projevovat jejich věkový rozdíl i odlišnost prostředí, v nichž byli vychováni. Roku 1313 se královskému páru narodila dcera Markéta, o dva roky později další dcera Gutta. Prchlivý Jan byl z narození druhé dcery zklamán a odjel z Čech, aniž by ji spatřil. Čím dál více času trávil v cizině a věnoval se zahraniční politice, což Elišce nesmírně vadilo. Eliška se naopak snažila ovlivňovat domácí politiku, nejprve ve shodě s manželem, později už bez ní.

V roce 1316 se páru narodilo třetí dítě, vysněný syn Václav (Karel IV.), což však nepomohlo ke stmelení královské rodiny. Naopak, král Jan stále trávil většinu času v cizině a Eliška zůstávala v Čechách. Počátkem roku 1319 pojal Jan podezření, že ho Eliška chce zbavit českého trůnu a vládnout skrze svého syna Václava, a vydal se do Čech zjednat pořádek. Eliška s dětmi před ním utekla na hrad Loket, který Jan záhy dobyl. Jan svou manželku s dcerami vykázal na Mělník a malého Václava nechal převézt na hrad Křivoklát, kde pak kralevic vyrůstal oddělen od matky a sourozenců, v nevlídné společnosti křivoklátského purkraběte Oldřicha, odměřených chův a mlčenlivých strážců, bez dětských her a vyjížděk do společnosti. V roce 1323 byl sedmiletý Václav vypraven na královský francouzský dvůr, kde se oženil s Blankou z Valois a kde získal všeobecné vzdělání, sebevědomí a rozvinul své četné schopnosti a nadání.

V roce 1321 utrpěl Jan těžký úraz při jednom pražském turnaji, což manžele na krátkou dobu sblížilo. Výsledkem bylo narození syna Jana Jindřicha a později i dcer - dvojčat Anny a Elišky. Král Jan nechal svou ženu zcela bez prostředků a zastavil ji výplatu renty. Eliška proto odešla na čas do Bavor ke své prvorozené dceři Markétě, později se vrátila do Mělníka, kde se věnovala sbírání ostatků svatých a snažila se o svatořečení své pratety Anežky Přemyslovny. V roce 1330, v pouhých 38 letech nakonec zemřela na tuberkulózu.

Po její smrti začal Jan využívat České království jakou pouhý zdroj svých financí pro rodovou evropskou politiku. Dlouhodobá nepřítomnost krále měla za následek rozrušování struktur země a společenských poměrů a nakonec i absolutní zmatek a chaos v českém království. Proto česká šlechta vyzvala Janova syna Karla IV. k návratu do rodné vlasti. Karel pozvání přijal a vrátil se do Čech. V následujících letech mu otec udělil titul moravského markraběte, čímž zlegitimoval jeho postavení v českých zemích. Jana Lucemburského nepojilo s jeho synem Karlem žádné vřelé pouto, nicméně oba muži byli dobří diplomaté, takže se vzájemně respektovali.

Čtyři roky po smrti Elišky Přemyslovny se Jan znovu oženil, jeho druhou manželkou se stala dcera francouzského krále Filip VI. Beatrix Bourbonská, která krátce po sňatku dorazila do Prahy. Čechům však k srdci nepřirostl, královnou pro ně byla Blanka z Valois, manželka Janova prvorozeného syna Karla IV. Jan a Betrix spolu měli dvě děti, syna Václava Lucemburského, kterého Jan skutečně miloval, a dceru Bonu. Brzy po jejich narození Beatrix odcestovala z Čech do Lucemburska a nikdy se již nevrátila. Jana postihla v posledních letech života dědičná oční choroba, kvůli níž v roce 1339 zcela oslepl. Jeho účast v bitvě u Kresčaku v roce 1346, která se mu nakonec stala osudnou, znamenala spíše dobrovolnou smrt.