Exkluzivní sada 12 mincí z doby před zavedením eura

Pouze v Národní Pokladnici

Exkluzivní sada 12 mincí z doby před zavedením eura

Ohodnoťte jako první!

0
  • Sada 12 evropských mincí
  • Mince, které nebyly v oběhu
  • Jedinečná limitace - pouhých 1 000 sad
  • Sada nejen pro milovníky numismatiky
Jednotlivý produkt Poslední kusy
990 Kč

V roce 2002 se 12 členských zemí Evropské unie rozloučilo se svou národní měnou a přijalo měnu jednotnou: EURO. Mezi tyto státy patřily: Belgie, Finsko, Francie, Irsko, Itálie, Lucembursko, Německo, Nizozemsko, Portugalsko, Rakousko, Řecko a Španělsko. A tak už můžete tušit, že v této nabídce není jedna mince, ale celá sada.

Pouze 1000 sběratelů (tak nízká je celosvětová limitace) může vlastnit tuto kompletní sadu12 národních mincí, které nemohou být odlišnější a zajímavější. Každá z nich totiž vyjadřuje svou vlastní národní identitu.

Specifikace a škála motivů je stejně široká, jako je národní symbolika všech 12 států. Mince pohybující se svými rozměry v rozmezí od 14 do 21 milimetrů a váhou od 0,55 do 3,66 gramů jsou zhotoveny z nejrůznějších kovů, mezi kterými najdete bronz, nikl, aluminium i měď. Pamatujete ještě na Fenik, Centim, Drachmu, Liru, nebo Escudo?  V naší sadě najdete nejen ty.

Exkluzivní sada 12 mincí z doby před zavedením eura

Objednávkou získáte:

  • Sadu 12 mincí z doby před zavedením eura
  • Jistotu velmi nízké limitace, pouhých 1000 sad
  • Záruku vysoké kvality – mince, se nikdy nedostaly do oběhu
  • Tematické mincovní album

Přestože se jedná o oběžné mince, do oběhu se nikdy nedostaly. A tak jsou ve velmi vysoké kvalitě. Opravdu exklusivní sada je uložena v krásném numismatickém albu s motivem mapy Evropy a vlajky Evropské unie.

Oslavte 20. výročí eura spolu s posledními mincemi Evropy. Exkluzivní sada 12 mincí z doby před zavedením jednotné měny eura je překrásnou sbírkou, nejen pro milovníky numismatiky. 

990 Kč
Sada:
12 mincí
Kov:
různý
Kvalita:
oběžná
Limitace:
1 000 ks
Průměr:
různý
Hmotnost:
různá
Země původu:
různá
Rok emise:
různý

Myšlenka evropské integrace se vyvíjela po stovky let a její počátky lze hledat již v dobách raného středověku. Když byl Karel Veliký v roce 800 n. l. korunován římským císařem, jeho území téměř odpovídalo velikostí a tvarem oblasti, kterou pokrývalo šest zakládajících států Evropského hospodářského společenství. Během středověku byl považován za ztělesnění spravedlivého a ochranného křesťanského vládce.

Jeho politické názory měly velký vliv na středověk, kdy se začala objevovat myšlenka západního světa jako jediné politické entity. Svým způsobem by se dalo hovořit o rané myšlence sjednocené Evropy, a proto je Karel Veliký některými považován za zakladatele evropské myšlenky.

Ve stoletích následujících po Karlu Velikém se vize sjednocené Evropy téměř vytratila. V pozdějším středověku docházelo častěji ke konfliktům mezi feudálními státy s různými národními aliancemi. K překonání těchto konfliktů mezi četnými státy bylo po druhé světové válce vyvinuto vážné úsilí o vytvoření trvalého míru pro obyvatele Evropy. Uvědomění si potřeby rovnováhy sil na kontinentu v kombinaci se vznikem mezinárodního práva vedly Evropu k rychlému směřování ke sjednocení.

Srdce evropské jednoty bylo vytvořeno sblížením Německa a Francie. Bylo to způsobeno především osobním úsilím Konrada Adenauera, prvního kancléře Spolkové republiky Německo, a Charlese de Gaulla, francouzského prezidenta.

Základ současné Evropské unie položili italský federalista Altiero Spinelli a francouzský patriot Jean Monnet, známější jako otec Schumanova plánu, který byl předložen v roce 1950. Zpočátku se omezoval na společný trh s uhlím a oceli (ESUO), zakládajícími státy Unie byly Belgie, Německo, Francie, Itálie, Lucembursko a Nizozemsko.

Římská smlouva podepsaná v roce 1957 byla důležitým milníkem na cestě k evropskému sjednocení. Šest členských států ESUO také založilo Evropské hospodářské společenství (EHS) a také Evropské společenství pro atomovou energii (Euratom). Dne 1. července roku 1967 vstoupila v platnost tzv. Slučovací smlouva.

Touto dohodou byly výkonné orgány ESUO, EHS a Euratomu sjednoceny do rady Evropského společenství (ES). ES bylo poprvé rozšířeno v roce 1973, kdy byly přijaty Spojené království, Dánsko a Irsko. Během 80. let se Společenství rozšířilo do jižní Evropy, v roce 1981 se připojilo Řecko a v roce 1986 Španělsko a Portugalsko.

Dne 7. února 1992 se 12 členských států dohodlo v Maastrichtské smlouvě na založení Evropské Unie (EU). Vedle hospodářské unie byla klíčovou součástí těchto dohod měnová unie. V prosinci 1995 se zástupci 15 členských zemí dohodli, že společná měna se bude nazývat „euro“, a rozhodli o konečném harmonogramu jejího oficiálního zavedení.

Bylo dosaženo dohody o tom, které státy vstoupí do Hospodářské a měnové unie (HMU), a následovalo vytvoření Evropské centrální banky (ECB). Mezi národy patřily Rakousko, Belgie, Finsko, Francie, Německo, Irsko, Itálie, Lucembursko, Nizozemsko, Portugalsko a Španělsko.

V červnu 2000 bylo do eurozóny přijato také Řecko. Dne 1. ledna 1999 byly stanoveny oficiální směnné kurzy pro měny všech států účastnících se Unie. Odpovědnost za fiskální politiku v této době oficiálně převzala Evropská centrální banka, kdy bylo zavedeno euro jako prostředek pro bezhotovostní převod finančních prostředků. Dne 1. ledna 2002 začala oficiální výměna všech národních měn za eurobankovky a mince.

Dnes je euro jediným zákonným platidlem v členských státech. Po 12 průkopnících eurové měny se k měnovému společenství postupně připojovaly další evropské státy, a tak se zavedením eura, jako jednotného zákonného platidla pro evropský národ, kontinent o krok přiblížil k realizaci Churchillovy vize „Spojených států evropských“.

V roce 2002 se 12 členských zemí Evropské unie rozloučilo se svou národní měnou a přijalo měnu jednotnou: EURO. Mezi tyto státy patřily: Belgie, Finsko, Francie, Irsko, Itálie, Lucembursko, Německo, Nizozemsko, Portugalsko, Rakousko, Řecko a Španělsko. A tak už můžete tušit, že v této nabídce není jedna mince, ale celá sada.

Pouze 1000 sběratelů (tak nízká je celosvětová limitace) může vlastnit tuto kompletní sadu12 národních mincí, které nemohou být odlišnější a zajímavější. Každá z nich totiž vyjadřuje svou vlastní národní identitu.

Specifikace a škála motivů je stejně široká, jako je národní symbolika všech 12 států. Mince pohybující se svými rozměry v rozmezí od 14 do 21 milimetrů a váhou od 0,55 do 3,66 gramů jsou zhotoveny z nejrůznějších kovů, mezi kterými najdete bronz, nikl, aluminium i měď. Pamatujete ještě na Fenik, Centim, Drachmu, Liru, nebo Escudo?  V naší sadě najdete nejen ty.

Exkluzivní sada 12 mincí z doby před zavedením eura

Objednávkou získáte:

  • Sadu 12 mincí z doby před zavedením eura
  • Jistotu velmi nízké limitace, pouhých 1000 sad
  • Záruku vysoké kvality – mince, se nikdy nedostaly do oběhu
  • Tematické mincovní album

Přestože se jedná o oběžné mince, do oběhu se nikdy nedostaly. A tak jsou ve velmi vysoké kvalitě. Opravdu exklusivní sada je uložena v krásném numismatickém albu s motivem mapy Evropy a vlajky Evropské unie.

Oslavte 20. výročí eura spolu s posledními mincemi Evropy. Exkluzivní sada 12 mincí z doby před zavedením jednotné měny eura je překrásnou sbírkou, nejen pro milovníky numismatiky. 

990 Kč
Specifikace
Sada:
12 mincí
Kov:
různý
Kvalita:
oběžná
Limitace:
1 000 ks
Průměr:
různý
Hmotnost:
různá
Země původu:
různá
Rok emise:
různý

Myšlenka evropské integrace se vyvíjela po stovky let a její počátky lze hledat již v dobách raného středověku. Když byl Karel Veliký v roce 800 n. l. korunován římským císařem, jeho území téměř odpovídalo velikostí a tvarem oblasti, kterou pokrývalo šest zakládajících států Evropského hospodářského společenství. Během středověku byl považován za ztělesnění spravedlivého a ochranného křesťanského vládce.

Jeho politické názory měly velký vliv na středověk, kdy se začala objevovat myšlenka západního světa jako jediné politické entity. Svým způsobem by se dalo hovořit o rané myšlence sjednocené Evropy, a proto je Karel Veliký některými považován za zakladatele evropské myšlenky.

Ve stoletích následujících po Karlu Velikém se vize sjednocené Evropy téměř vytratila. V pozdějším středověku docházelo častěji ke konfliktům mezi feudálními státy s různými národními aliancemi. K překonání těchto konfliktů mezi četnými státy bylo po druhé světové válce vyvinuto vážné úsilí o vytvoření trvalého míru pro obyvatele Evropy. Uvědomění si potřeby rovnováhy sil na kontinentu v kombinaci se vznikem mezinárodního práva vedly Evropu k rychlému směřování ke sjednocení.

Srdce evropské jednoty bylo vytvořeno sblížením Německa a Francie. Bylo to způsobeno především osobním úsilím Konrada Adenauera, prvního kancléře Spolkové republiky Německo, a Charlese de Gaulla, francouzského prezidenta.

Základ současné Evropské unie položili italský federalista Altiero Spinelli a francouzský patriot Jean Monnet, známější jako otec Schumanova plánu, který byl předložen v roce 1950. Zpočátku se omezoval na společný trh s uhlím a oceli (ESUO), zakládajícími státy Unie byly Belgie, Německo, Francie, Itálie, Lucembursko a Nizozemsko.

Římská smlouva podepsaná v roce 1957 byla důležitým milníkem na cestě k evropskému sjednocení. Šest členských států ESUO také založilo Evropské hospodářské společenství (EHS) a také Evropské společenství pro atomovou energii (Euratom). Dne 1. července roku 1967 vstoupila v platnost tzv. Slučovací smlouva.

Touto dohodou byly výkonné orgány ESUO, EHS a Euratomu sjednoceny do rady Evropského společenství (ES). ES bylo poprvé rozšířeno v roce 1973, kdy byly přijaty Spojené království, Dánsko a Irsko. Během 80. let se Společenství rozšířilo do jižní Evropy, v roce 1981 se připojilo Řecko a v roce 1986 Španělsko a Portugalsko.

Dne 7. února 1992 se 12 členských států dohodlo v Maastrichtské smlouvě na založení Evropské Unie (EU). Vedle hospodářské unie byla klíčovou součástí těchto dohod měnová unie. V prosinci 1995 se zástupci 15 členských zemí dohodli, že společná měna se bude nazývat „euro“, a rozhodli o konečném harmonogramu jejího oficiálního zavedení.

Bylo dosaženo dohody o tom, které státy vstoupí do Hospodářské a měnové unie (HMU), a následovalo vytvoření Evropské centrální banky (ECB). Mezi národy patřily Rakousko, Belgie, Finsko, Francie, Německo, Irsko, Itálie, Lucembursko, Nizozemsko, Portugalsko a Španělsko.

V červnu 2000 bylo do eurozóny přijato také Řecko. Dne 1. ledna 1999 byly stanoveny oficiální směnné kurzy pro měny všech států účastnících se Unie. Odpovědnost za fiskální politiku v této době oficiálně převzala Evropská centrální banka, kdy bylo zavedeno euro jako prostředek pro bezhotovostní převod finančních prostředků. Dne 1. ledna 2002 začala oficiální výměna všech národních měn za eurobankovky a mince.

Dnes je euro jediným zákonným platidlem v členských státech. Po 12 průkopnících eurové měny se k měnovému společenství postupně připojovaly další evropské státy, a tak se zavedením eura, jako jednotného zákonného platidla pro evropský národ, kontinent o krok přiblížil k realizaci Churchillovy vize „Spojených států evropských“.