Dětství
Marie Terezie Valpurga Amálie Kristýna přišla na svět 13. května 1717 ve Vídni, do kolébky mocného habsburského rodu. Byla nejstarší dcerou Karla VI. a Alžběty Kristýny Brunšvické. Jelikož její jediný bratr Leopold zemřel v útlém věku sedmi měsíců, stala se později dědičkou habsburské monarchie. Dědičkou se mohla stát díky tzv. pragmatické sankci, kterou její otec prozíravě nechal vyhlásit v roce 1713 a jež počítala s dědickým právem i v ženské linii.
Její dětství lze dle historických pramenů považovat za pokojné. Její opatrovatelkou se stala hraběnka Maria Karolina von Fuchs-Mollard, zvaná „Charlotte", ke které Marie Terezie jako dítě přilnula a náklonost k ní potvrdila o mnoho let později i uložením jejích ostatků do rodinné Císařské hrobky. Maria Karolina vedla Marii Terezii především k náboženství, které společně s jezuitským vzděláním formovalo osobnost budoucí panovnice.
Honba za vhodným manželem
Když bylo jasné, že královský pár již nepřivede na svět mužského následovníka, obrátila se pozornost na nejstarší dceru – Marii Terezii. Bylo jasné, že ona se stane příští panovnicí mocné dynastie, a proto bylo potřeba ji najít i vhodného a schopného manžela, který by byl způsobilý jí být oporou v případě konfliktů, se kterými by se jako vladařka mohla potýkat.
Výběr manžela se tak stal promyšlenou politickou hrou. Karel VI. se chtěl vyhnout riziku, že by se jeho dynastie rozmělnila uvnitř jiné panovnické rodiny, a proto své hledání nasměroval i mezi méně ušlechtilé, avšak bohaté rody. Nakonec jeho zrak padl do středu rodiny lotrinských vévodů, kde v té době byli na ženění dva synové. Starší Klement a mladší František Štěpán. Vzhledem k tomu, že Klement náhle zemřel na neštovice, stal se výběr ženicha více méně jasný.
Svatba
František Štěpán se znal s Marií Terezií již od útlého dětství. K žádosti o ruku nakonec došlo v lednu roku 1736, přičemž svatba byla naplánovaná na 12. února 1736 v Augustiniánském kostele ve Vídni. V ten den se spojil osud dvou lidí, kteří v sobě nalezli zalíbení a započalo nad poměry dobré manželství.
Líbánky trávil pár v Mariazell, kde došlo i k požehnání k velké rodině. To se páru splnilo, jelikož spolu povil celkem 16 dětí.
První roky vlády a válka o habsburské dědictví
Po smrti Karla VI. v roce 1740 se jeho nástupkyní, tak jak bylo plánováno, stala Marie Terezie. S novým postavením přišla i řada titulů, mezi nimiž nechyběla rakouská arcivévodkyně, vévodkyně lotrinská a toskánská či královna česká a markraběnka moravská.
Mladá a nezkušená panovnice se hned v počátcích své vlády potýkala s problémy. Ozývala se zpochybnění jejích nároků nejen od okolních zemí, ale také uvnitř Rakouska. Ke všemu v té době byla již počtvrté těhotná, což celkovému rozpoložení vůbec nepomáhalo.
Patrně největším problémem, kterému v počátcích své vlády čelila byla snaha vlivných pánů uzurpovat habsburské dědictví a jí nadobro odstavit.
K nejvýznamnějším agresorům patřili představitelé okolních zemí, mezi nimi Fridrich II. z Pruska. Fridrich II. žádal po Rakousku celé Slezsko výměnou za dva milióny zlatých a za zasazení se o zvolení Františka Štěpána císařem. Když Marie Terezie na nabídku nereagovala, obsadila pruská vojska postupně celé Slezsko a začala Válka o rakouské dědictví.
K prvním bitvám, které se mezi pruským a rakouským vojskem odehrály byla ta u Mollowitz, kde Rakousko prohrálo. Důvodem byl nejen ne příliš dobrý stav armády, ale také nedostatek spojenců. Navíc po tomto neúspěchu se řada států v čele s Francií, Španělskem, Bavorskem a Saskem spojily s Pruskem s cílem získat na úkor Rakouska co nejvíce území.
Zemí, která Marii Terezii nakonec podpořila byly Uhry, které uznaly její dědičné právo a podpořily ji i vojensky. Nicméně ani to nebylo zadarmo, výměnou za tuto loajalitu byla větší samostatnost pro Uhry. Zároveň Marie Terezie místní šlechtu osvobodila od daní a přislíbila, že pokud vymře habsburský rod, že si budou moci zvolit vlastního krále, což bylo krajně nepravděpodobné.
Korunovace uherskou královnou proběhla 25. června 1741, čímž vladařka získala vojenskou podporu Uher a Uhry poprvé za dob své existence povolaly své vojáky k obraně celé říše, ne pouze uherské části.
Nicméně se na západ od Čech začalo formovat další nebezpečí, tentokrát sasko-bavorská koalice, která měla za cíl rozdělit země Koruny české. Marie Terezie sice dala nabídku jiných území bavorskému i saskému kurfiřtovi, oba ji ale odmítli. Vidina získání Čech a Moravy byla mnohem lákavější, však si mezi sebou v rámci smlouvy daná území již přerozdělili.
Zoufalá Marie Terezie hledala oporu u ostatních evropských dvorů, avšak marně. Pak došlo k útoku na České království, konkrétně na Prahu, avšak snaha odolat takovému náporu byla marná. Češi ve snaze ochránit své statky přistoupili na ústupky, mezi nimiž bylo i přijetí nového krále, bavorského kurfiřta Karla Albrechta. Mocné rody v čele s Kolovraty, Valdštejny či Černíny nedbaly nároků mladé panovnice.
Korunovace Karla Albrechta se nesla v poklidném duchu a pranic nevadilo, že během korunovace nebyly přítomny korunovační klenoty, jež již několik desítek let spočívaly ve Vídni.
Marie Terezie se snažila situaci zvrátit a uvést poměry v Čechách do původního stavu, nutno však podotknout, že šlechtická elita ji v této snaze nebyla nápomocna. A pravděpodobně tato skutečnost předznamenala i budoucí vztah Marie Terezie k Čechům.
Osud tomu chtěl, že postupem času a za podpory Uher se Marii Terezii začalo dařit. Došlo i k několikaměsíčnímu obléhání Prahy, které vyústilo v habsburské vítězství a kapitulaci z francouzské strany. Po několika měsících na to přijela 12. května 1743 do Prahy i Marie Terezie, aby zde byla ve svatovítské katedrále korunována a s konečnou platností tak potvrdila své dědické nároky. Byla první ženou v historii, které byla na hlavu vsazena svatováclavská koruna.
Touto událostí však válka o rakouské dědictví neskončila, ta se táhla ještě několik dalších let, než došlo ke konečnému uzavření míru v Cáchách v roce 1748. Válečné země nakonec uznaly pragmatickou sankci, Marii Terezii to však stálo postoupení mnoha bývalých habsburských území.
Pozice Marie Terezie se postupem let v očích ostatních panovníků upevňovala. K tomu přispěla i skutečnost, že se její manžel František Štěpán chopil titulu římský císař. Panovnice se tak stala manželkou císaře, což jejímu postavení jenom přidalo.
Krušné začátky a nutnost se v krátké době naučit „plavat“ v divokých vodách evropské politiky z Marie Terezie učinily velice silnou a prozíravou panovnici.
Reformy
Marie Terezie stojí rovněž za řadou reforem, a to v oblasti školství, vojenství či ve státní správě. Zároveň věnovala pozornost hospodářským a kulturním otázkám. Za její vlády vznikaly nové úřady a v podstatě rostla byrokracie, jež vytvářela řadu nových pracovních příležitostí.
Veřejnosti nejvíce známou reformou je ta školská. Povinná školní docházka měla zvýšit gramotnost obyvatelstva. Cílem byl nejen přístup veškerého obyvatelstva k obecnému vzdělání, ale také snaha zaměřovat se více oborově, jelikož s příchodem mnoha manufaktur byla potřeba vyučených dělníků a řemeslníků.
Děti Marie Terezie
Marie Terezie přivedla na svět celkem šestnáct dětí, z toho jedenáct dcer a pět synů. Dospělosti se však dožilo pouze devět dětí, které se staly tak trochu figurkami své matky na poli politických ambicí. Určitě tímto tvrzením nelze konstatovat, že by své potomky Marie Terezie nemilovala, avšak tehdejší doba a postavení si vyžadovaly určité „oběti". Ze všech přeživších dcer zůstaly dvě neprovdány kvůli tělesným indispozicím. Zbylé byly po dosažení dospělosti provdány za urozené manžely, povětšinou z bourbonských rodů. Vládu po Marii Terezii nastoupil prvorozený Josef a po něm mladší Leopold.
K nejvýraznějším potomkům bezesporu patřil Josef II., který se stal následovníkem Marie Terezie a je strůjcem rovněž řady reforem, které znamenaly posun ve společnosti. K těm nejznámějším patří toleranční patent.
K nejoblíbenějším dcerám pravděpodobně patřila Marie Kristýna, zvaná Mimi, která se jako jediná mohla vdát z lásky a jež byla celý život svou matkou rozmazlována.
Mezi krasavice společnosti patřila Marie Alžběta, kterou však v mladém věku postihlo neštěstí, když ochořela neštovicemi, které zapříčinily, že o svoji krásu přišla.
Třetím synem, který se i načas stal nástupcem Josefa II., byl Leopold II.
A pak tu byla známá Marie Antoinetta, která byla provdána za budoucího francouzského krále Ludvíka XVI., vedla velice rozmařilý život, a nakonec skončila na popravišti pod gilotinou v rámci francouzských revolučních změn.
Smrt milovaného manžela
V srpnu roku 1765 nečekaně zemřel František Štěpán. Marie Terezie se s jeho smrtí nemohla do konce života vyrovnat. Na důkaz smutku chodila až do své smrti v černém a veškeré své šperky a oblečení věnovala svým dcerám. Po manželovi jí zůstalo značné bohatství, které použila z větší části na umoření státního dluhu. Jejich syn Josef II. se po otcově smrti stal automaticky římskoněmeckým císařem.
Poslední léta života
Poslední roky jejího života byly náročnější. Zastihla ji smrt manžela a stále častěji docházelo k rozporům mezi ní a jejím synem Josefem II. ohledně vládnutí. Do toho se objevila znovu oblaka nad zahraniční politikou a vypukla Válka o bavorské dědictví, kterou zahájil opět Fridrich II. svým vpádem do Čech. Válka však byla rychlá, a ještě následujícího dne byl sepsán mír. Toto byla poslední politická akce Marie Terezie.
Později u ní byl diagnostikován vysoký krevní tlak a pulmonální neprůchodnost s rozedmou plic. Trpěla dýchacími potížemi a silným kašlem. Nemoci podlehla 29. listopadu 1780 a 3. prosince stejného roku byla pohřbena vedle svého manžela v Císařské hrobce ve Vídni.
Její smrt zasáhla celou zemi a čest ji vzdal i její úhlavní nepřítel Fridrich II. Marie Terezie po sobě zanechala téměř neporušené Rakousko z časů jejího otce a sedm potomků na sedmi evropských trůnech. Dodnes je nazývaná matkou dvou císařů, matkou Rakouska či babička Evropy.
Medaile uctívající odkaz Marie Terezie
Marie Terezie byla panovnice, jež výrazně formovala nejen naše dějiny, ale i dějiny celé Evropy. Její persona je natolik výrazná, že se dočkala řady uznání. Národní Pokladnice uctívá její památku formou hned několika medailí, které by rozhodně milovníkovi historie v jeho sbírce neměly chybět.
Dnes vám představíme Marii Terezii prostřednictvím upomínkové kolekce, která dokumentuje její život na pěti medailích, jež jsou zušlechtěny ryzím zlatem 999/1000. Každá medaile se pyšní průměrem 38,61 mm a hmotností 28 g. Raženy jsou v nejvyšší kvalitě. Na majitele této kolekce pak v průběhu sbírání čeká řada dárků zdarma.
Pro více informací o kolekci navštivte: KOLEKCE MARIE TEREZIE
